8. Formální pochybení při svolání shromáždění vlastníků

Klíčová slova

Svolání shromáždění, neplatnost usnesení, zásah do práv vlastníka

Úvod

Judikát Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 4196/2017 se zabývá otázkou platnosti usnesení shromáždění společenství vlastníků jednotek (SVJ) v souvislosti s porušením pravidel pro svolávání shromáždění. Klíčovou otázkou bylo, zda porušení těchto pravidel může vést k vyslovení neplatnosti usnesení, pokud zjištěné pochybení nevedlo k závažnému zásahu do práv vlastníků jednotek nebo společenství samotného. Žalobkyně, vlastnice jednotky v domě, se domáhala vyslovení neplatnosti usnesení, kterým byl zvolen pověřený vlastník SVJ, přičemž tvrdila, že shromáždění nebylo svoláno v souladu s pravidly stanovenými zákonem a stanovami společenství.

Průběh řízení

Krajský soud v Plzni jako soud prvního stupně žalobu zamítl. Žalobkyně namítala, že shromáždění, které zvolilo pověřeného vlastníka SVJ, nebylo svoláno v souladu s § 11 odst. 3 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, neboť jej nesvolal pověřený vlastník, ale část vlastníků, kteří neměli dostatečný počet hlasů dle stanov. Přesto však bylo shromáždění řádně oznámeno všem vlastníkům a usnesení bylo přijato všemi přítomnými vlastníky.

Vrchní soud v Praze jako odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud konstatoval, že došlo k formálnímu pochybení při svolání shromáždění, ale toto pochybení nemělo zásadní dopad na práva vlastníků, jelikož všichni vlastníci byli řádně informováni o konání shromáždění a zúčastnili se ho.

Argumentace Nejvyššího soudu

Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí potvrdil závěry soudů nižších stupňů a vycházel z ustálené judikatury, podle které může být porušení pravidel pro svolávání shromáždění společenství vlastníků důvodem pro vyslovení neplatnosti usnesení pouze v případě, že toto porušení vedlo k závažnému zásahu do práv vlastníků jednotek či společenství samotného. Nejvyšší soud zdůraznil aplikaci zásady proporcionality v těchto případech. Podle této zásady, pokud porušení právních předpisů či stanov nevedlo k závažnému zásahu do práv vlastníků, není důvod vyslovit neplatnost usnesení.

Soudy nižších stupňů správně zjistily, že i když k pochybení došlo ve fázi podnětu ke svolání shromáždění, samotné svolání a oznámení shromáždění bylo v souladu se stanovami. K porušení pravidel došlo tedy jen formálně, ale právně relevantní důsledky na práva vlastníků nebyly zjištěny. Nejvyšší soud odkázal na svou dřívější rozhodovací praxi (např. sp. zn. 29 Cdo 3399/2010 a sp. zn. 26 Cdo 5363/2014), kde obdobná situace byla řešena v souladu s aplikací zásady proporcionality.

Dalším klíčovým argumentem Nejvyššího soudu bylo, že žalobkyně ani její manžel se shromáždění nezúčastnili, ale ostatní vlastníci byli přítomni a hlasovali jednomyslně pro přijetí napadeného usnesení. Nejvyšší soud tak dovodil, že nebylo zasaženo do žádných práv vlastníků v takovém rozsahu, který by vyžadoval vyslovení neplatnosti přijatého usnesení.

Závěr

Nejvyšší soud zamítl dovolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí nižších soudů. Potvrdil, že neplatnost usnesení shromáždění vlastníků může být vyslovena pouze v případě, kdy dojde k závažnému porušení práv vlastníků či společenství. V daném případě k takovému zásahu nedošlo, a proto nebyl důvod pro vyslovení neplatnosti usnesení o zvolení pověřeného vlastníka.

Seznam nejvýznamnějších ustanovení obsažených v judikátu

§ 11 odst. 3 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů § 1206 odst. 1 a 2 občanského zákoníku)