22. Zálohy za služby jako pohledávky za majetkovou podstatou

Klíčová slova

Insolvenční řízení, majetková podstata, záloha za služby

Úvod

Judikát Nejvyššího soudu sp. zn. 29 ICdo 97/2016 řeší problematiku, zda pohledávky společenství vlastníků jednotek (SVJ) vůči insolvenčnímu správci mohou být považovány za pohledávky za majetkovou podstatou. SVJ požadovalo úhradu záloh na služby a příspěvků na správu domu a fondu oprav od insolvenčního správce vlastníka jednotky, na jehož majetek byl prohlášen konkurs. Klíčová otázka spočívala v tom, zda náklady spojené s užíváním bytové jednotky po prohlášení konkursu představují pohledávky za majetkovou podstatou, které mají být uspokojovány přednostně podle ustanovení insolvenčního zákona, konkrétně § 168 odst. 2 písm. b) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen "insolvenční zákon").

Průběh řízení

Krajský soud v Plzni určil, že pohledávka SVJ ve výši 98 017 Kč představuje pohledávku za majetkovou podstatou dlužníka. Tato částka zahrnovala zálohy na příspěvek do fondu oprav, teplou vodu, teplo, vodné a stočné a další provozní výdaje spojené s užíváním bytové jednotky. Vrchní soud v Praze následně toto rozhodnutí potvrdil. Insolvenční správce podal proti tomuto rozhodnutí dovolání k Nejvyššímu soudu s argumentací, že tyto pohledávky nejsou pohledávkami za majetkovou podstatou, neboť se nejedná o náklady související s udržováním hodnoty majetkové podstaty.

Argumentace Nejvyššího soudu

Nejvyšší soud se v tomto případě zaměřil na interpretaci § 168 odst. 2 písm. b) insolvenčního zákona, který upravuje náklady spojené s udržováním a správou majetkové podstaty jako pohledávky za majetkovou podstatou. Dovolatel tvrdil, že tyto pohledávky spíše souvisejí s osobními závazky dlužníka než s udržováním hodnoty majetkové podstaty, a proto by neměly být klasifikovány jako pohledávky za majetkovou podstatou.

Nejvyšší soud tuto argumentaci odmítl a uvedl, že podle § 1180 a § 1181 občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) mají vlastníci bytových jednotek povinnost přispívat na správu společných částí domu a na služby spojené s užíváním jednotky. Tato povinnost přechází na insolvenčního správce, pokud bytová jednotka náleží do majetkové podstaty dlužníka. I v případě, že jednotka není využívána, insolvenční správce má povinnost hradit tyto náklady, protože nehrazení těchto výdajů by vedlo k znehodnocení majetkové podstaty.

Nejvyšší soud rovněž konstatoval, že SVJ nemá možnost přestat poskytovat služby spojené s užíváním bytové jednotky, a proto má nárok na přednostní úhradu těchto nákladů jako pohledávek za majetkovou podstatou dle § 230 insolvenčního zákona.

Závěr

Nejvyšší soud zamítl dovolání insolvenčního správce a potvrdil rozhodnutí Vrchního soudu v Praze. Dospěl k závěru, že pohledávky SVJ, vzniklé z titulu záloh na služby a správu domu po prohlášení konkursu, představují pohledávky za majetkovou podstatou. Tyto pohledávky mají být uspokojeny přednostně, protože jsou nezbytné

pro zachování hodnoty majetkové podstaty a bytové jednotky, která je její součástí.

Seznam nejvýznamnějších ustanovení obsažených v judikátu

§ 9a (ekvivalent k ustanovení § 1189 a 1194 odst. 1 občanského zákoníku), § 15 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů (ekvivalent k ustanovení § 1180 občanského zákoníku)

§ 168 odst. 2 písm. b), § 230 odst. 1 insolvenčního zákona

§ 1180, § 1181, § 1194 občanského zákoníku