20. Nárok společenství vlastníků na bezdůvodné obohacení za dodané služby vlastníkovi jednotky

Klíčová slova

Vyúčtování záloh za služby, vymáhání pohledávky, bezdůvodné obohacení

Úvod

Judikát Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 557/2024 řeší spor mezi Společenstvím vlastníků jednotek (SVJ) a žalovanou E. P., bývalou vlastnící bytové jednotky, o vymáhání nedoplatků za služby související s užíváním jednotky za období let 2005 až 2009. Žalobce, SVJ, se domáhal zaplacení částky 98 920 Kč s příslušenstvím jako náhrady za neuhrazené zálohy na služby a platby do fondu oprav. Žalovaná argumentovala tím, že vyúčtování nebylo provedeno řádně, a proto jí nevznikla povinnost tyto nedoplatky hradit.

Průběh řízení

Městský soud v Praze rozhodl ve prospěch žalobce a uložil žalované povinnost zaplatit částku 98 920 Kč. Zároveň soud zamítl část žalobního návrhu ohledně příslušenství a dalších částí požadavku žalobce. Vrchní soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Žalovaná se následně obrátila na Nejvyšší soud s dovoláním, ve kterém zpochybnila řádnost vyúčtování a namítala nesprávné použití institutu bezdůvodného obohacení podle § 451 (starého) občanského zákoníku (ekvivalent k § 2991 občanského zákoníku).

Argumentace Nejvyššího soudu

Nejvyšší soud zkoumal, zda odvolací soud správně aplikoval právní ustanovení, zejména otázku, zda mohl žalobce uplatnit nárok na zaplacení nedoplatků prostřednictvím institutu bezdůvodného obohacení podle § 451 starého občanského zákoníku. Dovolací soud potvrdil, že žalobce nebyl schopen provést řádné vyúčtování služeb za rozhodné období z důvodu chybějících podkladů, a proto nemohl řádně opřít svůj nárok o vyúčtování služeb.

Nejvyšší soud dále konstatoval, že bezdůvodné obohacení nelze použít k nápravě vadného vyúčtování. Tento institut je určen k odstranění neoprávněného majetkového prospěchu, avšak v tomto případě nešlo o situaci typickou pro bezdůvodné obohacení, neboť žalovaný nárok na zaplacení nedoplatků vyplýval z jiného právního vztahu. Soud dále připomněl, že vyúčtování služeb musí být provedeno v souladu se zákonnými a smluvními požadavky, což v tomto případě nebylo splněno.

Dovolací soud rovněž upozornil, že povinnost vlastníků jednotek přispívat na správu domu podle § 15 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb. o vlastnictví bytů (ekvivalent k ustanovení § 1180 odst. 1 občanského zákoníku) musí být podložena řádnými podklady. V případě, že chybějí potřebné dokumenty, nelze vymáhat úhradu nedoplatků prostřednictvím institutu bezdůvodného obohacení.

Závěr

Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí Vrchního soudu v Praze a věc mu vrátil k dalšímu řízení s tím, že nebylo správné přiznat žalobci nárok na základě bezdůvodného obohacení. Žalobce nedokázal prokázat řádné vyúčtování služeb, a proto nemůže nárok na úhradu nedoplatků uplatňovat z jiného právního titulu. Případ se tak vrací k odvolacímu soudu, který musí věc projednat znovu v souladu s právním názorem dovolacího soudu.

Seznam nejvýznamnějších ustanovení obsažených v judikátu

§ 451 starého občanského zákoníku (ekvivalent k § 2991 občanského zákoníku), 

§ 15 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb. o vlastnictví bytů (ekvivalent k § 1180 odst. 1 občanského zákoníku)