14. Aktivní legitimace vlastníka jednotky k podání žaloby na vyslovení neplatnosti usnesení

Klíčová slova

Aktivní legitimace, neplatnost usnesení, přehlasovaný vlastník

Úvod

Judikát Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 781/2018 se zabývá otázkou aktivní legitimace vlastníka bytové jednotky k podání žaloby na vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění společenství vlastníků jednotek (SVJ). Navrhovatelka, vlastnice bytové jednotky, podala žalobu proti SVJ s cílem dosáhnout neplatnosti usnesení shromáždění, které se konalo dne 17. září 2014. Usnesení se týkalo zejména změny stanov společenství vlastníků a dalších záležitostí spojených se správou domu. Navrhovatelka tvrdila, že byla přehlasována, a že nebylo dodrženo řádné hlasování. Zásadní otázkou pro rozhodnutí Nejvyššího soudu bylo, zda navrhovatelka měla aktivní legitimaci k podání této žaloby, když se nezúčastnila hlasování bez vážného důvodu.

Průběh řízení

Městský soud v Praze v prvním stupni zamítl žalobu navrhovatelky, která se domáhala vyslovení neplatnosti specifikovaných usnesení přijatých na shromáždění SVJ. Navrhovatelka se odvolala k Vrchnímu soudu v Praze, který rozhodnutí Městského soudu potvrdil. Soudy obou stupňů dospěly k závěru, že navrhovatelka, která byla řádně pozvána na shromáždění a informována o programu, se z hlasování vzdálila bez vážného důvodu, a tudíž není aktivně legitimována k podání žaloby podle § 1209 odst. 1 občanského zákoníku.

Argumentace Nejvyššího soudu

Nejvyšší soud konstatoval, že otázka aktivní věcné legitimace vlastníka byla již dříve judikatorně vyřešena. Podle ustálené judikatury (např. sp. zn. 26 Cdo 4567/2016 a 26 Cdo 2657/2016) se přehlasovaný vlastník jednotky může domáhat vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění pouze tehdy, pokud byl skutečně přehlasován, což znamená, že se hlasování zúčastnil a hlasoval proti. V tomto případě však navrhovatelka nebyla považována za přehlasovanou, protože se hlasování nezúčastnila, aniž by pro svou neúčast uvedla vážný důvod, například zdravotní indispozici.

Nejvyšší soud dále uvedl, že výklad pojmu "přehlasovaný vlastník" se nevztahuje na vlastníky, kteří se hlasování zúčastnili, ale zdrželi se hlasování, nebo na ty, kteří se hlasování bez vážného důvodu nezúčastnili. Důvod, proč vlastník nehlasoval proti usnesení, není podstatný. Klíčovým kritériem je, zda vlastník dal svým hlasováním jasně najevo, že s přijatým usnesením nesouhlasí.

Nejvyšší soud rovněž odmítl dovolací námitku, že v tomto případě mělo být použito ustanovení o spolku podle § 1221 občanského zákoníku. Uvedl, že postup podle § 1209 občanského zákoníku je speciální úpravou pro případy SVJ a nelze jej nahradit obecnými ustanoveními o spolcích.

Závěr

Nejvyšší soud rozhodl, že dovolání navrhovatelky je nepřípustné, neboť rozhodnutí nižších soudů bylo v souladu s ustálenou judikaturou a právními předpisy. Navrhovatelka nebyla aktivně legitimována k podání žaloby na vyslovení neplatnosti usnesení, neboť se hlasování nezúčastnila bez vážného důvodu, a nelze ji považovat za přehlasovaného vlastníka. Dovolání bylo proto odmítnuto a navrhovatelce bylo uloženo nahradit náklady dovolacího řízení společenství vlastníků.

Seznam nejvýznamnějších ustanovení obsažených v judikátu

§ 1209 odst. 1, § 1221 občanského zákoníku