12. Zastoupení na shromáždění vlastníků mezi manžely

Klíčová slova

Zastoupení, shromáždění vlastníků, společné jmění, hlasování

Úvod

Judikát Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 1859/2019 se týká sporu o neplatnost usnesení shromáždění vlastníků jednotek (SVJ) ze dne 4. března 2017, kterým byly schváleny nové stanovy SVJ. Navrhovatelé, kteří jsou vlastníky jednotek a členy společenství vlastníků, tvrdili, že toto usnesení nebylo přijato potřebnou většinou přítomných vlastníků. Zároveň zpochybnili způsob hlasování, zejména ve vztahu k vlastníkům, jejichž jednotka je ve společném jmění manželů, neboť výbor společenství počítal pouze ½ hlasů za zastoupení jednoho z manželů. Z výše uvedených důvodu se navrhovatelé domáhali vyslovení neplatnosti přijatého usnesení.

Průběh řízení

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (soud prvního stupně) vyslovil neplatnost napadeného usnesení, když dospěl k závěru, že usnesení nebylo přijato potřebnou většinou přítomných vlastníků, protože při hlasování nebyla správně započítána váha hlasů za jednotky ve společném jmění manželů. Vrchní soud v Praze toto rozhodnutí potvrdil a přiklonil se k názoru, že hlasy za jednotky ve společném jmění manželů měly být započítány v plné výši, nikoliv sníženy o polovinu, jak učinilo SVJ.

Žalovaný, tedy společenství vlastníků jednotek, podal proti rozhodnutí odvolacího soudu dovolání k Nejvyššímu soudu. V dovolání namítal, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku zastoupení manželů při hlasování na shromáždění vlastníků jednotek a započítání hlasů za jednotky ve společném jmění manželů.

Argumentace Nejvyššího soudu

Nejvyšší soud se v dovolacím řízení zabýval především otázkou, zda je správné započítávat hlasy za jednotky ve společném jmění manželů v plné výši, pokud se hlasování účastní pouze jeden z manželů, a to bez písemné plné moci od druhého manžela, případně zda zástupce zvolil pouze jeden z manželů. Dovolatel argumentoval, že podle stanov společenství měl být předložen písemný souhlas druhého manžela, což nebylo učiněno, a proto měly být započítány pouze poloviny hlasů.

Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí uvedl, že podle § 1185 občanského zákoníku mají spoluvlastníci jednotky, včetně manželů, povinnost zmocnit společného zástupce, který bude vykonávat jejich práva vůči společenství vlastníků. Zákon však nevyžaduje, aby byla plná moc pro společného zástupce vždy písemná, pokud to nepožadují stanovy společenství. V případě, že se hlasování účastní pouze jeden z manželů a druhý manžel výslovně neprojeví nesouhlas se zastupováním, lze vycházet z předpokladu, že přítomný manžel zastupuje oba a může hlasovat za celou jednotku.

Nejvyšší soud dále konstatoval, že hlasování na shromáždění vlastníků, které se týká změn stanov, je běžnou záležitostí spojenou s vlastnictvím jednotky. Proto může jeden z manželů jednat za oba, pokud neexistuje výslovný nesouhlas druhého manžela. Nejvyšší soud se ztotožnil s názorem nižších soudů, že hlasy za jednotky ve společném jmění manželů měly být započítány v plné výši.

Závěr

Nejvyšší soud rozhodl o zamítnutí dovolání žalovaného společenství vlastníků jednotek, protože se neprokázalo, že by odvolací soud chybně vyložil relevantní právní předpisy. Potvrdil, že hlasy za jednotky ve společném jmění manželů měly být započítány v plné výši, pokud nebyl výslovně projeven nesouhlas druhého manžela se zastupováním. Usnesení shromáždění vlastníků ze dne 4. března 2017 tedy nebylo přijato potřebnou většinou přítomných vlastníků a bylo v rozporu se stanovami společenství vlastníků, což vedlo k jeho neplatnosti.

Seznam nejvýznamnějších ustanovení obsažených v judikátu

§ 560, § 713, § 714, § 1185, § 1200 odst. 2 občanského zákoníku