10. Zastoupení vlastníka na shromáždění třetí osobou

Klíčová slova

Shromáždění vlastníků, zastoupení, stanovy, autonomie vůle

Úvod

Judikát Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 2076/2019 řeší otázku, zda je vlastník jednotky oprávněn nechat se na shromáždění společenství vlastníků jednotek (SVJ) zastoupit jinou osobou, která není vlastníkem jiné jednotky, v případě, že stanovy SVJ takové zastoupení výslovně neupravují. Navrhovatelka se v tomto případě domáhala neplatnosti usnesení shromáždění vlastníků konaného dne 23. listopadu 2016. Hlavní argumentací navrhovatelky bylo, že na shromáždění hlasovali zástupci některých vlastníků na základě plných mocí, což podle jejího názoru nebylo v souladu se stanovami společenství.

Průběh řízení

Krajský soud v Brně jako soud prvního stupně rozhodl ve prospěch navrhovatelky a vyslovil neplatnost usnesení shromáždění. Soud dospěl k závěru, že stanovy SVJ výslovně neupravovaly možnost zastoupení vlastníků osobami, které nejsou vlastníky jednotek, a proto hlasy těchto zástupců neměly být započítány. Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací však rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a žalobu navrhovatelky zamítl. Odvolací soud se přiklonil k názoru, že hlasy zástupců na základě plné moci byly platné, i přestože nebyli vlastníky jednotek, neboť stanovy takové zastoupení nezakazovaly.

Navrhovatelka následně podala dovolání k Nejvyššímu soudu, kde namítala, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku zastoupení vlastníků a že hlasy těchto zástupců neměly být započítány, jelikož stanovy společenství neumožňují zastoupení jinými osobami než vlastníky.

Argumentace Nejvyššího soudu

Nejvyšší soud se zabýval otázkou, zda může být vlastník jednotky na shromáždění SVJ zastoupen jinou osobou, která není vlastníkem jednotky, pokud stanovy společenství tuto možnost výslovně neupravují. Nejvyšší soud odkázal na zásadu autonomie vůle obsaženou v občanském zákoníku (§ 1209), která je jedním ze základních principů soukromého práva. Podle této zásady, pokud stanovy výslovně nezakazují zastoupení jinou osobou, je toto zastoupení přípustné.

Dále Nejvyšší soud argumentoval na základě § 441 občanského zákoníku, který stanoví, že je možné nechat se při právních jednáních zastoupit, pokud to právní úprava nebo stanovy výslovně nezakazují. Zohlednil také, že předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu (např. sp. zn. 29 Cdo 3399/2010), které vycházelo z přísnější právní úpravy, již není relevantní v rámci nové právní úpravy, která více upřednostňuje zásadu autonomie vůle a flexibilitu právních jednání.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že zástupci vlastníků, kteří byli přítomni na základě plných mocí, mohli platně hlasovat. Jejich hlasy měly být řádně započítány, protože ani právní předpisy, ani stanovy tuto možnost neomezovaly.

Závěr

Nejvyšší soud z procesních důvodů zrušil rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci a věc vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud zdůraznil, že podle současné právní úpravy je možné, aby se vlastník jednotky nechal na shromáždění zastoupit jinou osobou, pokud to stanovy výslovně nezakazují. Tento závěr je v souladu se zásadou autonomie vůle a s možností zastoupení při právních jednáních, kterou umožňuje občanský zákoník.

Seznam nejvýznamnějších ustanovení obsažených v judikátu

§ 441, § 545, § 1209 občanského zákoníku